Page 4 - Zpravodaj Štěpánov 09/2022

4

Paměti Anny Žákové, manželky posledního mlynáře v Benátkách líbené Šibřinky. Vzpomínám si, že jednou měly
ráz „Pod slovanskou lípou“ a byla jsem na nich
1. Svatba, Československá republika v kyjovském kroji. Darovala nám ho sestra Ma-
Na nádraží jsem byla ve službě od ledna 1917 rie Králíková, měla jen syna Emila. Sama si ho
do června 1920. Seznámila jsem se tady s mlyná- po válce v 16 letech po večerech vyšívala.
řem Martinem Žákem z Benátek, který se vrátil z Roku 1927-1928 byl ve Štěpánově postaven
vojny. Narukoval v roce 1911, roku 1914 vypukla pravoslavný chrám. Základní kámen byl položen
válka a teprve po jejím skončení se z vojny vrá- za velké účasti věřících i z dalekého okolí pod
til. (Sloužil tedy 8 let!!!) Po převratu sloužil jako
asistenční četník na nádraží ve Štěpánově. Jeho vedením bratra Františka Slavotínka. Přes ce-
rodiče pocházeli ze Strážnice, ale nebylo tam lou ves vyjelo z jeho dvora 8 alegorických, slav-
pro ně zaměstnání, tak se přestěhovali do Velké- nostně vyzdobených vozů. Při stavbě pomáhali
ho Kadolce v Dolním Rakousku. V mlékárně tam všichni věřící. Po nedělích dolovali písek, dávali
pomáhali při výrobě sýrů. Tam se jim narodil dary, každý pomohl, jak mohl. Veškerý materi-
4. 7. 1890 syn Martin. Jeden rok tam chodil do ál na stavbu přiváželi koňmi bratr Jan Urbášek
německé školy. Potom se přestěhovali zpátky do z Březců a bratr Fr. Slavotínek, a to zdarma.
Strážnice a postavili si v Kovářské ulici domek. Chrám byl po ukončení stavby vysvěcen bisku-
Martinův otec pracoval v lese, při kácení na něj pem Gorazdem z Prahy. Sestavil také sborník na
spadl strom a zabil ho. Maminka měla prodej nedělní liturgii a sám po večerech učil z něho
uhlí, a protože neuměla číst ani psát, pomáhala věřící zpívat. Farářem byl ustanoven bratr Josef
jí její neteř Apolonie Kornetová, později provda- spláceli po 1 000 Kč. Věnem od rodičů jsem do- Leinner z Opatova. Byl založen velký pěvecký
ná Plačková. stala 5 000 Kč a tolik jsem si ušetřila ze svého sbor, byla jsem jeho členkou. Přes 50 let zpívali
nuzného platu telegrafi stky. Motor nám často jsme v kostele, na svatbách i na pohřbech. Léta
vzdoroval a mnohdy ho roztáčeli chlapi z celé letí, a jak!
dědiny. Prodali jsme ho na inzerát do Čech a Okolo roku 1930 zastavily zdejší hutě práci a
pořídili si elektrický pohon od fi rmy Fr. Křižík dělníci se ocitli na dlažbě. Mladší dojížděli do
z Prahy za 81 tisíc Kč. Přípojku z Březecké sítě,
transformátor a 25 HP, i s vedením po mlýně, práce do Zlína. Nezaměstnanost postihla i rodi-
jsme spláceli. Hotově jsme složili 25 000 Kč. S nu mé sestry Marie, provdanou za Emila Králíka
mlýnem jsme převzali i dluh 40 tis. Kč v pozem- na domku v nynější Nadjezdové ulici. Měli tehdy
kové knize a velmi jsme se tou elektrikou zadluži- malého chlapce Emila. Švagr byl tehdy zaměst-
li. Ve mlýně se jenom šrotovalo a mlela se rež. Ke nám v Mariánském údolí, a všichni čeští dělníci
mlýnu byl špatný příjezd, ze žádné strany neved- byli z práce propuštěni. Z nouze přijal práci v
la silnice. V té neutěšené době roku 1921 se nám Otrokovicích. Pracoval jen za stravu a rodina
na Štědrý večer narodila Věra, přišla právě pod dostávala podporu 70 Kč za měsíc. Švagr Emil
stromeček. V březnu 1924 se nám narodil Miloš, zemřel v září 1978.
děda Čikl nám tehdy právě vyvazoval stromky na Roku 1937 podnikla pravoslavná církev zájezd
zahradě. do Jugoslávie, který vedl biskup Gorazd. Z Bra-
Roku 1925 jsme mlýn pronajali V. Kláskovi z tislavy jsme jeli lodí do Bělehradu, koupali jsme
Čech a přestěhovali jsme se na vodní mlýn do se v moři ve Splitu. Jeli jsme i přes Bosnu, pro-
Trnovce u Holíče na Slovensku. Voda při mlý- hlédli jsme si několik měst a zátky jsme jeli vla-
ně nebyla stálá a v každé okolní dědině byl také kem přes Vídeň. Byli jsme v Prátru a v kostele sv.
mlýn. Šrotovalo se a mlela se rež. Po roce taměj- Štěpána. Viděli jsme tam hrobku Marie Terezie a
ší majitelka mlýn prodala a my jsme se stěhovali královské rodiny. Bylo nás 180 a cestovali jsme
do Benátek a začínali znova. To už se budovala 14 dní. Celý zájezd stál 1 000 Kč, vrátili jsme se
jedna silnice za druhou. Měli jsme kousek pole, v pondělí po hodech. Naši už tehdy mleli novou
26. července 1920 jsme měli svatbu. Sezdá- dvě kozy, dvě prasata a slepice. Jednou na jaře pšenici. Věra byla tehdy v Mutkově za Šternber-
val nás už hodně starý farář Jindra, při svatbě jsme měli šest kůzlat. Po několika letech jsme kem v táboře. Musela přijet domů, aby se naučila
jsme stolovali u nás na dvoře. Bylo velké vedro přikoupili ještě kousek pole. dojit kozy, dva týdny hospodařily s mojí sestrou
a po silnici už jezdily fůry s obilím. Od tety Loj- Roky 1925 a 1926 byly velmi mokré, o žních
zové jsem dostala ke svatbě dva bílé ručníky, od stále pršelo a pokosené obilí rostlo na poklád- Marií. Věra byla jednou také na prázdniny na
Zelinků šest čajových sklenic a od bratra Josefa kách. Obracelo se hráběmi, ale vousy na něm vekslu ve Šternberku učit se německy a německé
likérový příbor. rostly dál. Byl to mor i pro mlynáře. Mleči jezdili děvče, Hilda, byla u nás. Věra v 19 letech jela na
Za války koupil Martin se svým švagrem Plač- z mlýna do mlýna, ale nikde si nevybrali. Mouka půl roku do „Světlé“ ve Velkém Meziříčí, zdoko-
kem mlýn s motorovým pohonem v Benátkách, měla málo lepku, chléb byl odpadlý. nalit se v šití a vedení domácnosti. U nás doma
ale na podzim roku 1920 švagr zemřel. Zůstala Řepu na podzim dokládali na silnici, pole bylo bylo stále dost práce, a tak musela pomáhat. Ve
po něm rodina se čtyřmi dětmi, zcela bez pro- rozbahněné. Nastala nezaměstnanost a konku- mlýně byli učeň a tovaryš na stravu. Všechny pí-
středků. Měli jednu kravku a kousek pole. Ved- rence. Mlýn v Horce soustředil všechnu úrodu semnosti jsem dělala sama.
le mlýna jsme jim vypravili byt a my dva s jeho od zemědělců do svého mlýna a dvakrát týdně
65letou maminkou jsme se nastěhovali do mlý- rozváželi chléb po Štěpánově a okolí. Tím jsme
na. V kuchyni byla cihlová dlážka. Maminka žila ztratili veškeré mletí rži. Ve Štěpánově bylo pět
s námi 9 let, věřila na hastrmana a říkala, že pekařů a chléb se dovážel i z Pňovic a Štarnova.
se jmenuje Kuba. Prý ho viděla, jak na zahradě Roku 1923 a 1924 byla postavena Sokolovna
střásá ovoce, a z pravého šosu mu kapala voda. při Těšetické pivnici ve Štěpánově. Peněz nebylo,
Za léta zpět se na mlýně vystřídalo několik ma- cihly se pálily na prostranství za Drahošovým.
jitelů, ale nikdo nic neopravil. Posledními byli Každý pomáhal, jak mohl, vypisovaly se půjčky.
Žižka a Meitner, který se oženil s vdovou po mly- Sestra Zahradová, manželka obchodníka, daro-
náři Žižkovi. Žižka byl velký lidumil, založil ve vala 40 000 Kč. Členové Sokola odpracovali na
Štěpánově Občanskou besedu a roku 1860 vy- stavbě stovky hodin. Po slavnostním otevření se
pravil ze Štěpánova do Prahy zvláštní vlak na cvičení rozběhlo na plné obrátky. Sestry cvičila
Svatojánskou pouť za 5 zlatých tam i zpět. Heda Kráčmarová a Růžena Drápalová, muže
Do mlýna jsme koupili loupačku na čištění obi- Rudolf Hynek a František Drápal. Pořádaly se Z rodinné kroniky přepsal a redakčně upravil
lí od fi rmy S. Kašpar ze Šternberku, za 13 tisíc tělocvičné akademie, veřejná cvičení a hrála se Jindřich Přidal
Kč. Hotově jsme složili 6 000 Kč a zbytek jsme divadla. V plesové sezóně pořádaly se velmi ob- Bez redakční úpravy korektorky